.jpg)
V seriálu článků, jehož první část vám tímto přinášíme, se pokusíme seznámit vás srozumitelnou cestou s touto zajímavou problematikou z nejrůznějších úhlů pohledu. Nakonec možná zjistíte, že vytvořit kontaktní zateplení není vůbec těžké, a sami se pustíte do jeho realizace.
Ekologie a ekonomie
Provádění vnějších kontaktních zateplovacích systémů (VKZS), nyní též označovaných termínem „Etics“, zažívá již několikátým rokem nebývalý rozmach. Na vině je nepolevující růst cen energií, způsobený zřejmě konečným uvědoměním, že energetické zdroje, které jako lidstvo využíváme, skutečně nejsou nevyčerpatelné, což možná neblaze pocítí už příští generace. Ačkoliv většina z nás myslí spíše ekonomicky než ekologicky, začíná se kde kdo o svoji „energetickou náročnost“ zajímat až poté, co ho zarazí výše částky vynaložená na vytápění.
Ne nadarmo se říká, že „nejlevnější energie je ta, která nebyla vyrobena“, a tím pádem též ta, která nebyla protopena. Ideálním způsobem, jak snížit náklady na vytápění, je dodatečné zlepšení tepelně-technických vlastností stavebních konstrukcí, ze kterých váš dům sestává. Řeč je o konstrukcích obalových, tj. těch, které stojí na rozhraní interiéru a exteriéru (obvodové stěny a výplně otvorů v nich, střešní plášť, podlaha a zdivo ve styku s terénem). Tzv. „zateplení fasády“ je tedy jen jednou z několika částí snížení energetické náročnosti budovy a často by mělo být doplněno ještě např. osazením nových oken s lepšími tepelně izolačními parametry.
Fenomén pěti centimetrů
Ve své praxi jsem se již několikrát setkal s úkazem, kterému říkám „fenomén pěti centimetrů“. Naprostá většina laiků, která se rozhodne na vlastní pěst oblepit svůj dům tepelně-izolačními deskami, nemá ani potuchy o tom, že vnější zateplení je (navzdory relativní jednoduchosti provádění) poměrně složitě fungující systém, jehož funkčnost je podmíněna řadou faktorů, které je třeba dodržet. Takový s prominutím stavební amatér často přichází do prodejny stavebnin s dotazem: „Budu zateplovat, co mi na to doporučíte?“ a prodavač, bez hlubší znalosti souvislostí, většinou nabídne desky tepelně-izolačního materiálu o tloušťce 5 cm. Proč? Protože to je „standardní“.
Přitom každá stěna, nebo chcete-li zeď, má svá specifika, daná použitým stavivem a tloušťkou, a proto každá stěna potřebuje jinou tloušťku tepelně-izolační vrstvy. Mnou označovaný „fenomén pěti centimetrů“ je tak velikým omylem, bohužel velmi zažitým a obyvatel takto „zatepleného“ (nelze se vyhnout uvozovkám) domu, nakonec může splakat nad výdělkem.
Tloušťku vrstvy tepelného izolantu je vždy nutné vypočítat pro konkrétní případ. Je třeba si uvědomit, že stěna z plných pálených cihel na cementové maltě si pro dosažení totožných tepelných úspor vyžádá několikanásobně mocnější vrstvu izolantu než stejně silná zeď z termoizolačních pálených nebo pórobetonových tvárnic.
Normy a zateplování
Při rozhodování o zbudování zateplovacího systému se „v domácích podmínkách“ jen málokdo radí s odborníkem, ať už projektantem, či specializovanou stavební firmou. Laik může hledat nápovědu buď v publikacích, které vydávají výrobci tepelně-izolačních materiálů, nebo lépe v odborné literatuře. Obojího je dnes dostatek, základem přesto zůstávají platné české normy, které určují závazné požadavky na vlastnosti stavebních konstrukcí. Zcela zásadní je z tohoto pohledu „ČSN 73 0540: Tepelná ochrana budov“, která se ve čtyřech částech věnuje definicím, funkčním požadavkům, výpočtovým hodnotám i metodám tepelné techniky. Chcete-li zateplování skutečně rozumět, rozhodně se seznamte s publikací „Technická pravidla pro navrhování, ověřování a provádění vnějších kontaktních zateplovacích systémů“, kterou v roce 2001 vydal Cech pro zateplování budov.
Skromným teoretickým pomocníkem se vynasnaží být vám i tento seriál článků věnovaný fasádním zateplovacím systémům. V příštím dílu nahlédneme do historie tepelně-technických požadavků na stavební konstrukce v českých zemích.
20.03.2006 - Jan Homola www.Svet-Bydleni.cz